| Vítězství nebylo bez chybiček, říká žokej Myška | |
|
Žokej Jaroslav Myška byl stejně jako před rokem v sedle vítězného koně při úvodní kvalifikaci na Velkou pardubickou České pojišťovny. Zatímco vloni ve Velké ceně města Pardubic – Memoriálu Dicka Francise triumfoval s Mandarinem, tentokrát vyhrál s devítiletým tmavým hnědákem Baggiem. Zvítězili zadrženě o jedenáct délek před Valldemosem. „Nebylo to ale jednoduché vítězství, protože Baggio v průběhu dostihu udělal několik chyb. Je to lajdák. Ale v závěru měl dost sil, už jsem věřil v dobrý výsledek,“ pronesl žokej Jaroslav Myška. Před dostihem jste Baggia považoval za jednoho ze čtyř hlavních kandidátů na vítězství. Nejste však přece jen překvapen, že se vám skutečně podařilo vyhrát? „Překvapený ani ne. Měl jsem ale respekt z distance, protože jsem tohoto koně ještě kromě vítězného dostihu vloni na podzim v Pardubicích nejel. Tam ale nebyla až taková konkurence, délka dostihu byla kratší a kurz byl lehčí. Nevěděl jsem, jak si poradí s distancí a s překážkami. Ze začátku dělal pár chybiček, musel jsem dávat pozor. Ale po vodních příkopech jsem už věděl, že někde vpředu bude. Nikam jsem nepospíchal. Jakmile to nakopl Honza Faltejsek s Valldemosem, kteří docela frčeli, tak jsem ho v klidu nechal za nimi. Čekal jsem, jak se to vyvrbí. V tu chvíli jsem už věřil v dobrý výsledek.“  Zmínil jste pár chybiček. Trenér Olehla označil Baggia za „lajdáka“. Je to tak? „Je to velký kůň. Já jsem ho trošku podcenil. Dal mi hlavu krásně dolů, umí pěkný cvalový skok. Jenže právě když je v klidu, tak z toho dělá chyby. Je trochu laxní. Musím na něm maličko víc pracovat a trošku ho mít pod kontrolou.“ Ve finiši jste suverénně porazili Valldemosa. Sehrálo při tom roli, že Baggio už měl letos za sebou jeden dostih? „Určitě. Myslím si, že to bylo jeho plus, když měl jeden dostih v nohách. Ale co se Valldemosovi nepovedlo dneska, může dokázat příště. Dneska se jezdila teprve první kvalifikace, do Velké je moře času. Na podzim se může všechno změnit. Ti, co byli dneska za námi, mohou být za tři měsíce někde jinde. I když si zároveň myslím, že Baggio také ještě nemá vrcholnou formu. Má kam jít. Myslím si, že můžeme být v klidu. Dostih dokončil bez podkovy. Doufám, že to nezpůsobí nějaký zdravotní problém. Ale všechno vyklusal v pořádku.“ Soudě podle výsledku, ztracená podkova Baggia nijak nelimitovala, že? „Myslím si, že ne. Ani nevím, kde ji ztratil. Zda to bylo na vodě, kde udělal chybu. Pak ještě vzal poslední dvě klasiky, kde nechal předek. Mohlo se to stát kdekoliv. Třeba i v oranici. Netuším kde. Hlavně to na něm nebyl znát.“ Na startu kvalifikace se sešla silná konkurence. Nebyl jste nakonec překvapen tím, že se o vítězství rozhodovalo pouze mezi Baggiem a Valldemosem? „Po Angličáku jsem viděl, že tam přišel Pepa Bartoš s Sixteen. Vzal jsem Baggia trochu zpátky a čekal jsem, co Pepa udělá. Snažil se dostat vedle Valldemosa, ale po oranici už mu Sixteen moc nešla. Na Havlák jsem ho přistrčil, abych byl vedle Valldemosa a abych měl místo na skok. Pak už jsem jen sondoval situaci. Viděl, jsem, že další koně nejdou. Počkal jsem si za Dušanem. Jakmile jsme šli podél vod, posunul jsem se vedle do stopy a začali jsme závodit.“ Trenér Olehla, pro něhož letos jezdíte, má do Velké pardubické České pojišťovny přihlášeny čtyři koně. Je z nich podle vás Baggio největší nadějí? „Nevím. Umím si představit, že bych mohl vyhrát kvalifikaci i s Roninem, ale koneckonců i s Ignaciem. Už se letos v Pardubicích ukázali ve formě. Ignacio mě překvapil oproti loňsku. Je někde jinde. Myslím si, že mezi těmito třemi se bude rozhodovat a budu z toho ještě mít těžkou hlavu.“ Myslíte si, že nebudete vědět, kterého koně si pro Velkou pardubickou České pojišťovny vybrat? „V těchto situacích se ale rozhoduje dobře, jsou příjemné. Ale od toho je i trenér, který si musí říct, který kůň vypadá nejlépe, koho na něj posadí a zda třeba někoho nedá do jiného dostihu. Když máte z čeho vybírat, je to lepší, než když nemáte nic v ruce.“ (dk) |